Co možná nevíte o dřevu Estonia
Většina odborníků je zajedno: dřevo patří k životu, jako sůl k polévce.
Dříve bylo dřevo nutností, nebo neexistoval žádný jiný stavební materiál.
Dnes je dřevo symbolem příjemného, zdravého bydlení.
Dřevo je
přírodní materiál, který nelze srovnávat s jinými stavebními materiály.
Dřevo je tvárné, dobře opracovatelné, má svou barvu a strukturu, reguluje
vlhkost vzduchu a nevyžaduje zvláštní péči.
Dřevo nepodléhá
dobám tuhnutí, nebo schnutí. Výstavbu lze provádět nezávisle na ročním
období. Rychlým prováděním jednotlivých pracovních úkonů se ušetří čas i
peníze.
Dřevo je jedním z prvních stavebních materiálů, které
kdy člověk začal používat. Skutečnost, že je dřevo stále častěji používáno
při výstavbě není pouze módní záležitostí. Přes množství umělých
stavebních materiálů však dřevo nelze vyloučit.
Dřevo je
prostě sympatické - tak to nevědomky pociujeme. Důvodem je kromě jiného i
skutečnost, že na nás hnědé odstíny působí uklidňujícím dojmem. Dřevo je
také odpovědné za příjemné a zdravé "prostorové klima".
Pro dobré prostorové klima jsou důležité čtyři
předpoklady.
- tepelná izolace
- regulace vlhkosti
-
povrchová teplota
- schopnost absorbce
Krátce vysvětlíme, co tyto pojmy
znamenají.
Tepelná izolace: díky schopnostem
vodivosti tepla různých stavebních materiálů se teplo často ztrácí. U
dřeva je tomu jinak, nebo je jeho tepelná vodivost špatná. Dřevěná
venkovní stěna, dřevěná podlaha, strop nebo dřevěné obložení udržuje teplo
uvnitř prostoru a tím přispívá k úspoře nákladů na topení.
Regulace
vlhkosti: v každé místnosti se vytváří vlhkost. Zvláště při vaření,
praní nebo sprchování, ale také i během dýchání. Dřevo zde uplatňuje jednu
ze svých silných stránek. Oproti běžným typům vnitřních omítek ukládá asi
desetkrát více vlhkosti na povrchu, čímž dopomáhá k vytváření příjemného
vnitřního klimatu.
Povrchová teplota: dřevěné povrchy jsou
vždy příjemně teplé. Tento zajímavý efekt vzniká skutečností, že dřevo
snižuje odvod tepla z těla, tím může být teplota v místnosti udržována o 2
oC nižší než u jiných stavebních materiálů a Vy pociujete stejné pohodlí.
Samozřejmě zde dochází k úspoře cenné tepelné energie.
Schopnost
absorbce: není žádným tajemstvím že naše ovzduší trpí silným
znečištěním. Dřevo má však schopnost vázat na sebe zapáchající nebo
dokonce zdraví škodlivé látky. Výzkumy prokázaly, že je dřevo schopno
snížit koncentraci škodlivých látek ve vzduchu v rámci několika hodin až
na desetinu původní hodnoty
Výhody dřevěných podlah :
Teplota podlahy:
zvláště příjemná, nedochází k podchlazení nohou. To není důležité jenom v
přechodném zimním období. Víte ostatně že odvod tepla je desetkrát nižší
než u betonu ?
Pružnost podlahy: chrání člověka před únavou.
Zvláště nervózní lidé mohou chodit sem - tam a nepocítí při tom žádnou
únavu z chození. Čím více dřeva, tím lépe. To je i vysvětlení pro
skutečnost, že se ve sportovních halách a tělocvičnách stále častěji
přistupuje ke dřevěným povrchům.
Účinky na klima v místnosti:
jednoduše ideální. Dřevo jako živá surovina se přizpůsobí klimatu v
místnosti. Dřevěné podlahy dávají přirozený pocit pohodlí. Nejvýhodnější
vlhkost vzduchu by se měla pohybovat mezi 50 - 65 % vlhkosti. Tím se
budete cítit příjemně a Vaše podlaha si uchová svůj stále stejný
vzhled.
Zvuková izolace: bez problémů. Je jí dosaženo
současným působením odpovídajícího základu, izolace a dřevěné podlahy.
Elektrická vodivost: je u dřevěných podlah zvláště malá.
Barevné úpravy dřevěných obkladů :
Barvy a
povrchové úpravy neznají při tvorbě místnosti hranic. Dřevo můžete
povrchově upravit jakýmkoliv paropropustným nátěrem. Doporučeny jsou
zejména barevné lazury, které zachovají viditelnost struktury dřeva. Takto
barevně upravené dřevěné obklady jsou využitelné pro všechny typy
interiérů. Dřevo jako stavební materiál splňuje zcela požadavky kladené na
stavbu ze strany ochrany životního prostředí a člověka. Je trvalé a lze
jej snadno zpracovávat. Přes svou nízkou hmotnost vykazuje vysokou
pevnost.
Ekologické stavění Estonia
Pravidla umění pro osvícené
stavebníky
Ekologické stavěni zahrnuje mnoho aspektů, a
vyžaduje proto i důkladnou přípravu. V následující kapitole shrneme
některé důležité body. Jsou výsledkem rozsáhlé vědecké stu , kterou
vypracoval Michael Lehmair, profesor Technické a ekonomické univerzity v
Saarbrúckenu společně s Dipl: ing. Achimem Kopmelerem.
Ekologické stavění
od pojmem "stavební
biologie" chápeme disciplínu, která se zabývá zdravotními důsledky a
vzájemným působením mezi stavebním pozemkem, stavebním materiálem,
stavební technologií a lidmi. "Stavební ekologii" pak chápeme jako obor
zabývající se komplexním systémem vztahů mezi lidmi, domy a přírodou a
jejich vzájemným ovlivňováním. Z hlediska stavební ekologie a biologie
jsou klíčové zejména výběr stavebního pozemku a jeho tvar, klima v
místnostech uvnitř, stavebně biologické hodnocení skupin stavebních
materiálů, chemické látky v oblasti stavebnictví...
Výběr
stavebního pozemku
Výběr vhodného stavebního pozemku, závisí
hned na několika faktorech: Společenský život (přátelé, příbuzní), náklady
a zejména nabídka v dané lokalitě. Možnosti stavění mimo zhuštěné městské
zástavby jsou malé a z ekologických důvodů by měly také zůstat omezené,
zejména když lze očekávat zlepšení kvality bydlení v městských
aglomeracích. Nejlepší bude, když si uděláte vlastní dotazník:
Jak to
vypadá s průmyslem a provozem v okolí vaší parcely? Kolik imisí a hluku
lze očekávat (hlavní směry větru)? Jsou v bezprostřední blízkosti vedení
vysokého napětí, transformátorové stanice, vysílače UKW, železniční tra?
Jsou pod pozemkem silné podzemní prameny vody nebo dokonce geologické
zlomy? Jak vypadá územní plán: je možné optimální orientace domu na jih?
Je možné zde realízovat požadovaný (do krajiny zapadající) stavební styl?
Jak to vypadá s infrastrukturou (úřady, obchody, škody
atd.)?
Tvar budovy
Z energetického hlediska
hraje tvar budovy podstatnou roli. Pokud oboustranně obestavěnému řadovému
domu přiřadíme hodnotu 100 %, získáme v porovnání s ním u řadového domu
obestavěného
z jedné strany spotřebu 127 %, u domu stojícího o samotě
152 % a u domu ve tvaru L stojícího o samotě dokonce 174 %. I velikost
zastavěné plochy souvisí s typem stavby. Oproti volné stojícímu rodinnému
domu vystačí řadový dům se zastavěnou plochou menší o 30 až 50 %,
dvojdomek se spokojí s pozemkem menším o 30 %.
Klima v
místnostech
Podstatný vliv zdravého klimatu v místnostech je
zřejmý především z faktu, že přibližně 90 % svého času trávíme v
uzavřených prostorách. Na klima v místnostech má vliv velmi mnoho faktorů.
Roli hraje doba vysychání stavebních materiálů: čím rychleji použité zdivo
vysychá, tím lépe pro člověka a následně i spotřebu energie. Ideálním
stavebním materiálem je dřevo. U zdiva o tloušce 30 centimetrů se doba
vysychání pohybuje mezi třičtvrtě rokem (cihly) až třemi lety
(plynosilikát, pórobeton) nebo dokonce ještě déle (pemzobeton).
Dobré
hygroskopické vlastnosti ve spojení s odpovídajícími difuzními vlastnostmi
ovlivňují absorpci, popř. eliminaci vodní páry uvnitř místností.
Útulné
klima v místnostech vytváří správná kombinace následujících faktorů:
teplota, vlhkost, složení a pohyb vzduchu musí být ve vzájemném souladu.
Složení plynů uvnitř by mělo odpovídat venkovnímu vzduchu v přírodě;
prach, nepříjemné pachy nebo škodliviny - jednoznačně pryč s nimi!
Pro
zajištění přívodu čerstvého vzduchu nutného pro dobrou pohodu postačí
krátké, avšak intenzivní větrání průvanem. Kromě toho je důležité, vyhnout
se v maximální možné míře absolutně utěsněným spárám a parotěsné izolaci,
používat raději stavební materiály propustné pro vodní páru, regulovatelné
větrací otvory a uměle regulovat přívod čerstvého vzduchu při současném
zpětném získávání energie.
Zejména v topném období je vzduch v
místnostech výrazně sušší a vedle vyššího obsahu CO2 vykazuje také vysoké
koncentrace prachu a škodlivin. Přirozená regulace vlhkosti v místnostech
je založena zejména na hygroskopických stavebních materiálech, na nerušené
difuzi a ventilaci a na vyzařování tepla. K vyšší vlhkosti vzduchu mohou
přispívat zejména pokojové roštliny.
Nepříjemné pachy
nejsou nutné
Zápach může být varovným signálem přítomnosti
případných škodlivých výparů. Mnoho stavebních materiálů vyniká v době
výstavby velice intenzívním zápachem. Ten však během několika málo měsíců
zmizí, především tehdy, je-li zajištěno dostatečné větrání. Některé
materiály si však svůj charakteristický pach zachovají ještě dlouho po
dokončení domu, například lepidla, umělé podlahové krytiny, nátěry
(rozpouštědla). Tyto pachy lze zmírnit s pomocí absorpčních stavebních
materiálů, například vápennou omítkou, pohledovým zdivem s nízkou hustotou
a vlněnými koberci bez syntetického podkladu.
Zlepšení je možné
dosáhnout také určitými prostředky pro povrchovou ochranu s obsahem
včelího vosku, přírodních pryskyřic a olejů. Negativní působení na lidské
zdraví je přisuzováno také střídavým elektrickým a magnetickým polím. Ty
jsou produkovány elektrickou instalací a připojenými přístroji, ale také
vedením vysokého napětí, procházejícím v blízkosti obydlí. Rovněž
jednostranná distribuce iontů v důsledku různých druhů hornin v
geologickém podloží a špatného větrání může mít negativní vliv na pohodu
bydlení.
Co dělat proti elektrickým polím
Tato
pole lze odvádět pomocí odstíněných kabelů, jejichž plášt je vodivě spojen
se zemí. V ložnicích a v odpočinkových místnostech může pomoci také
vypínač se zátěžovým relé, ktery' udržuje instalaci pod napětím pouze
tehdy, pokud je elektrický spotřebič zapnutý. Ke vzniku statického náboje
přispívají velkoplošné díly a povrchy z umělých hmot, stejně jako koberce
a textilie ze syntetických vláken. Jako zhoršující faktor se často
vyskytuje nízká vlhkost vzduchu. Proto dostatečně větrejte a vyvarujte se
uvedených materiálů.
Ekologicky a energeticky uvědomělá volba
stavebního pozemku, koncepce budovy, její tvar, umístění, volba stavebních
materiálů, program vnitřního prostoru a funkční organizace, systémy
domovní techniky a zahrnutí vegetace s následujícími cíly:
1.
Co možná nejmenší zásahy do přírody;
2. Minimalizace nároků na
energie a jejich zdroje při výstavbě a využívání budovy;
3.
Inteligentní využívání přirozených systémů a obnovitelných zdrojů energie
(pasivní využívání slunečního záření, přirozená klimatizace, roštlinný
porošt);
4. Minimalizace množství a koncentrace znečištění
vzduchu a vody, odpadního tepla, odpadů, odpadních vod a zastavěné plochy;
5. Zachování,nebo dokonce zvýšení rozmanitosti druhů
jednotlivých roštlin a živočichů na pozemku;
6. Citlivé
zasazení budovy do krajiny a tím koneckonců umožnění zdravého
bydlení.
Světlo, osvětlení, prosklení
Při
významu světla jako prvotního prvku všeho života je důležité hledat
rozumný kompromis mezi velikostí oken a tepelnými ztrátami, aby byly v
interiéru vytvořeny co nejpřirozenější světelné podmínky. Při volbě
zasklení si musíme uvědomit, že moderní tepelně izolační skla mohou
absorbovat ultrafialové záření. To je na pováženou zejména v ročním období
chudém na sluneční svit, protože ultrafialová část spektra je důležitá pro
tvorbu vitamínu D a také sekundární tvorbu pigmentu. Kromě toho je
krátkovlnná část ultrafialového záření významná pro své baktericidní
působení.
Malých kvalitativních změn lze docílit s použitím drahých
bezolovnatých křemičitých nebo akrylových skel. Výhodná jsou jednoduchá a
levná plavená skla s malým obsahem sloučenin kovů.
Umělé osvětlení je
často nevyhnutelné. Naplánování osvětlení bychom však v žádném případě
neměli ponechat náhodě nebo na elektrikáři. Při projektování osvětlení pro
dobry' komfort vidění je nutno zohlednit sílu osvětlení, oslňování a
rovnoměrnost rozložení světla. Přitom bychom se měli rozhodovat mezi
přímým, zpola nepřímým nebo nepřímým osvětlením. Pro zvýšení komfortu
vidění lze doporučit, aby intenzita osvětlení překračovala hodnoty
stanovené v technických normách.
Podle charakteru, temperamentu,
pohlaví, stáří a zdravotního stavu reaguje každý člověk jinak na barvy.
Obecně lze konstatovat, že všechny tmavé barvy působí skličujícím a
deprimujícím dojmem. Světlé barvy s jemnými pastelovými odstíny působí
naopak přívětivě, vesele a útulně. Syté odstíny žluté, červené nebo modré
působí sice na pohled sympaticky a zajímavě, při delším působení však
zatěžují zrakový aparát a psychiku.
Dřevo a dřevěné materiály Estonia
Dřevo patří mezi nejdůležitější obnovitelné suroviny
na Zemi. V našich zeměpisných šířkách je přibližně polovina jeho spotřeby
pokrývána domácí těžbou, zbytek je za velkých energetických nákladů na
dopravu dovážen z tropických lesů. Přitom bychom se měli soustředit na
dřevo z umělých výsadeb. Zbytky vznikající při zpracování dřeva mohou být
v plné míře vráceny do přirozeného koloběhu. Dřevo má mnoho stavebně
biologických předností: vynikající tepelně izolační vlastnosti, dobrou až
středně dobrou akumulaci tepla, je pachově neutrální až příjemně vonící,
má hřejivou povrchovou teplotu, není radioaktivní, nemá elektroštatický
náboj, dynamicky se přizpůsobuje vzdušné vlhkosti. Je ovšem třeba dbát na
odpovídající ošetření jeho povrchu.
Protože dřevo je jako přírodní
stavební materiál k dispozici pouze v omezeném množství, byly vyvinuty
materiály, které si do oblasti stavebnictví našly cestu jako náhrada za
masivní dřevo. Tak je možné neplnohodnotné, slabé dřevo (ohnuté stromy,
větve i klestí), zbytky dřeva, odpady z pil a podle nejnovějších
zkušeností i recyklované dřevo rozmělnit,
tuto hmotu pomocí pojidel
zpracovat na nové stavební materiály s vlastnostmi podobnými
dřevu.
Desky z dřevěných materiálů: Funkce a
emise
Toto méně hodnotné dřevo se zpracovává do podoby
lisovaných lepených desek. Volbou vhodného materiálu, pojiva
i
výrobních postupů se pak tyto desky přizpůsobují příslušným požadavkům.
Energetická náročnost na lisování a na přísady se pro jednotlivé druhy
desek výrazně liší. Biologická kvalita truhlářských a dřevotřískových
desek závisí na druhu použitých lepidel. Dřevotřískové desky jsou z
hlediska kvantity nejčastěji používanými dřevěnými materiály
vůbec.
Kvůli zdravotním rizikům v důsledku emisí formaldehydu se
dřevotřískové desky dělí do tří emisních tříd (EO neexistuje, protože i ze
samotného dřeva se uvolňuje formaldehyd): evropskými normami doporučenou
maximální hodnotu 0,1 ppm ve vzduchu v místnosti lze dosáhnout pouze s
deskami E1. Deskám E2, které jsou opatřeny povrchovou vrstvou proti úniku
formaldehydu, bychom se měli vyhýbat, protože formaldehyd se z nich může
kdykoliv uvolňovat vyvrtanými otvory nebo poškozeným povrchem. Nejlepší
jsou desky s polymočovinovými pojivy, kde je podíl těchto netěkavých
sloučenin velmi malý.
Minerálně pojené dřevotřískové desky představují
vedle materiálů pojených umělými pryskyřicemi další možnost. K dostání
jsou v podobě desek pojených portlandským cementem a ve velmi malém
rozsahu i jako desky pojené magnéziem. Dřevotřísková deska pojená cementem
obsahuje látky sloužící k neutralizaci, protože organické části dřeva by
jinak neumožnily dostatečnou pojivost. Je proto extrémně alkalická (pH 14)
a při zpracování má vznikající prach extrémně dráždivý účinek na
sliznice.
Cementem pojené desky jsou kvůli vysokého podílu pojiva (50
až 60 %) relativně těžké.
Dřevovláknité desky se vyrábějí ze zbytků a z
pilin. Měkké dřevovláknité desky slouží převážně jako hluková izolace.
Vykazují pouze minimální emise formaldehydu. Polotvrdé desky jsou poněkud
porézní a z jedné strany hladké. Používají se k výrobě profilových lišt,
stropních podhledů i nábytku. U nich jsou emise formaldehydu o něco
výraznější. Tvrdé dřevovláknité desky jsou na jedné straně hladké a na
rubové straně zvrásněné. Používají se na dveře, nábytek, zadní strany
nábytku, stropní podhledy a podbíjení podkroví. Emise formaldehydu jsou u
nich malé.
Podle DIN 68800 část 3 je pro nosné stavební součásti
předepsána "stavební a preventivní chemická ochrana dřeva" proti napadení
houbami a škodlivým hmyzem. To znamená, že u všech nenosných dřevěných
stavebních součástí a všech součástí nosných, které je možné sledovat nebo
větrat, nemusí být jakákoliv forma chemických ochranných prostředků
použita.
Smysl ochrany dřeva
Pokud mají
chemické prostředky dřevo chránit, musí škodlivý hmyz usmrcovat, to
znamená, že musí být jedovaté. Neuváženým použitím a podle hesla "čím
více, tím lépe" se v minulosti aplikovala značná množství chemických
ochranných prostředků dokonce i na dřevo v interiérech.
"Pro stavební
ochranu dřeva smí být používány pouze úředně schválené prostředky opatřené
zkušební značkou". Na toto prohlášení je nutno pohlížet kriticky, protože
jmenované prostředky jsou většinou prověřovány pouze z hlediska účinnosti
vůči škůdcům, ale již nikoliv z hlediska neškodnosti pro lidi. Z tohoto
důvodu bychom měli volit spíše méně jedovaté nebo nezávislými zkušebnami
prověřené prostředky.
Ochranné prostředky jsou v převážné míře
vodorozpustné soli na bázi chromu, arsenu, fluoru, mědi a boru. Čisté
borité soli a stavebními biology často používaný borax jsou v aplikovaných
koncentracích pro člověka relativně neškodné. Neprodukují škodlivé emise,
maximálně dochází k jejich vymývání.
Ochranné prostředky na bázi
kamenného uhlí, nazývané také karbolíneum nebo térové oleje, jsou většinou
ředěné rozpouštědly a obsahují až 1000 různých složek, z nichž je
zpravidla pouze 300 zná
mých. Karbolinea jsou v podezření, že mají
rakovinotvorné účinky. Nesmí se nanášet stříkáním nebo rozprašováním.
Jejich použití v budovách, při možném kontaktu s potravinami a ve vodním
stavitelství je přísně zakázáno.
Ochranné prostředky na dřevo
obsahující rozpouštědla jsou v podstatě organicko-chemické jedy. Některé
látky, jako např. PCP a lindan se kvůli své toxicitě a kvůli technickým
znečištěním (dioxiny a furany) ocitly v centru mnoha kritických diskusí.
Někteří výrobci tyto látky nahradili jinými jedy, které sice veřejnosti
nejsou známé, ale zdraví ohrožují podobně. Upozornění na etiketě
"Neobsahuje lindan nebo PCP" proto nemusí být bezpodmínečně
uklidňující.
Pokud možno se vyhněte
plastům
Chemie plastů může vážně ohrožovat životní prostředí
především v podobě celé řady meziproduktů a zbytků z výroby. Jejich
výchozí bází jsou monomery, z nichž některé jsou v podezření, že
vyvolávají zhoubná bujení (anilin) nebo je alespoň podporují (formaldehyd,
fenol). Zdraví škodlivé, popř. rakovinotvorné mohou být i nejrůznější
změkčovače (např. estery kyseliny ftalátové). Jejich recyklace je možná
pouze v omezené míře, likvidace je problematická. Proto by se plasty měly
používat pouze tehdy, je-li vyloučeno ohrožení osob, neexistují-li jiné
dostatečné přírodní zdroje a překonávají-li ostatní
materiály.
Dřevo je pro mnoho stavitelů ztělesněním pojmu
biologické bydlení.
Tento materiál skutečně vyniká celou řadou
předností: řadí se mezi materiály s přirozenou obnovou, dobře tepelně
izoluje, má příjemnou vůni, případně Je bez zápachu, není radioaktivní,
nenabíjí se staticky, dobře se přizpůsobuje podmínkám vlhkost a tím
reguluje klima v místnostech; v neposlední řadě působí viditelné dřevo v
interiérech i exteriérech velice útulně.
